Morrígan 2

Smrt,

nic víc než bohyně

co padlému vyjde vstříc...

V lehkých šatech,

nohy bosé,

vlasy havraní...

Když dojde dech,

ta nezná spěch,

nic, jí nezabrání...

Ve vránu proměna,

oči rudá svíce,

pak skřehotavá ozvěna,

dotyčný nespatří světa více.

Nebožtík ulehne

v mrtvolné ticho,

smrt k němu přisedne,

ukojí hlad,

žaludek bezedný

a v duši chlad.