Jak jde čas...

Ohně záře oslepuje,
radostný křik lidí těch.
Mamut vzteklý co bojuje,
pak visí na skalních zdech.

Oslavujíc pravěk....

Objevil se jiný kmen,
zda území přenechají,
vyměniti za kámen,
z něhož ohně vykřesají.

I darovali úlovek...

Časy klidu volně mizí,
závist žádá svoji daň,
přátele si náhle cizí,
teď čest kmene svého braň!

Však krutý je pračlověk!

Obydlí k obraně,
stavěti donuceni byli,
nepřátele bili chladně,
z rukou krve myli.

A přišel Středověk..

S ním však i chrabří muži,
království svému šermíři,
ti co cti své slouží,
oni bájní rytíři.

V časech těchto slavný rek..

Boje však neutichají,
každý chce být králem teď,
jedna vražda potají
a hned nastoupí králův zeť.

Těla vhozena do prudkých řek...

Přicházejí moudra lidí,
katapult jest vymyšlen!
Potlesk mnohých sice sklidí,
ale horou mrtvol zahalen.

Stroj plný dřeva a lanek..

Kde panuje mír,
hony skvostné pořádají,
a tóny na klavír,
o starých bájí pějí.

Co zahrada to altánek...

V korzetech úzkých,
nad hlavou deštník,
a v dobách carských,
všude je četník.

Novověk nese pokrok,
jenže...

Muž co malířem být měl,
na svou práci zanevřel,
světu umíráček pěl
a smrti dveře otevřel.

Stalo se z něj zvíře...

Zástupy lidí v chladu noci,
nuceni práci kruté,
naříkajíc a bez pomoci,
jména živých přeškrtnuté.

Neb neuznali ho za malíře...

Den co den ta samá práce,
zklamou li,
tak likvidace,
nad nemocnými bděli.

Až jednoho dne...

Svoboda ve jménu lidu,
možnost beze sporů,
skončit chtěli všechnu bídu,
tři mocnosti národů.

Válce konec, bezvýhradně..

A tak to jde dál a dál,
mnohý by se možná bál
do budoucna nejistého,
či zpět do světa barbarského?