Sultán a černá díra

„Já Sultán, Slunce vaše jasné, Pán světa, Pokořitel vesmíru a Vlastník země, vzkazuji mému lidu,
že nejsou nic jiného než chrochtající prasata.“ rozhořčil se turecký sultán a začal házet po lidech
stojících v jeho blízkosti věci, které mu přišly pod ruku.
„Jak se vůbec můžou opovážit protestovat proti mému nápadu?“ křičel dál a ve tváři značně
zbrunátněl.
„Ale můj pane...“ pípl malý dvořan s nejméně dvou metrovým turbanem na hlavě. Vzduchem
prolétlo křeslo a odpálilo malého mužíka ven ze dveří sálu.
„Žádné ale! To nestrpím!“ Sultán strhl z hlavy turban pobitý zlatem, který byl symbolem moci,
neboli korunou tureckého lidu, a zamířil s ním do davu.
,,Ještě někdo má nějakou námitku začínající slovem ale?“
Všichni v místnosti začali pomalu couvat.
„Zbabělci! Všichni jste zdrádci a zbabělci!“ Sultán začal klít ve staré Turečtině. Lidé urychlili své
couvání a v okamžiku zmizeli ve dveřích sálu.
„Pakonauti, držhubové, kokotmeni..“ křičel za nima rozmanitými slovy “pán světa“. Až na jeho
zlostné výkřiky sál ztichl. Po chvíli se však na chodbě ozvaly váhavé kroky a do sálu vkráčel malí
mužík s obřím turbanem. Sultán vyvalil oči div mu nevylezli z důlku. Mužík to zaregistroval, zvedl
ruku a ukázal na dvoumetrový turban trůnící na jeho hlavě.
„Funguje jako airbag.“ podotkl na vysvětlenou.
Sultán se zamyslel. Takový turban by se mu mohl hodit.
„Já, jako Pokořitel vesmíru ti ho zabavuji z důvodu jeho nebezbečnosti.“ prohlásil.
Trpaslíkovi sotva postřehnutelně zacukaly koutky, ale podřídil se mu. Odepl přezku držící tento
obrovský objekt na jeho hlavě a podal ho Sultánovi. Ten mu ho však prudce vytrhl z ruky.
„Táák prcku..“ protáhl Sultán. ,,..teď mi řekni proč mne, Slunce tvé jasné, nadále obtěžuješ?“
Miniaturní mužík namátko poraženecky sklopil hlavu.
„Můj pane, musím se vám k něčemu přiznat. Patřím mezi lid který je proti vašemu nápadu.“
Ještě než to stačil doříct, Sultán už zvedal další židli.
„Tentokrát žádný airbagy nemáš zrádče!“ zasyčel mu do tváře. Mužík konejšivě zvedl ruce a
vyrazil ze sebe.
,, Slunce mé jasné, ne! Chceme se vám vzdát! My všichni ze skupiny proti vašemu nápadu se vám
vzdáváme! Došli jsme k názoru že váš nápad nechat vyobrazit vaši ušlechtilou tvář na cereálie
müsli je velmi kreativní a zajímavý.“
Sultán strnul v pohybu. Po tváři se mu rozlil vítězný úsměv.
„Tak to mne těší a překvapuje zároveň. Nuže dobrá, okamžitě začněte z jejich výrobou. Zítra ráno
chci při snídani hledět do tisíckrát mého obličeje.“
Trpaslík se uklonil.
„ Jak si urozený pán přeje.“ otočil se, jakoby k odchodu, ale zarazil se a zpola pohlédl na Sultána.
„Pokořitely vesmíru, dovolíte mi ještě jednu otázku? Nevyzkoušel by jste si ten můj turban? Ptám
 se čistě z důvodu toho abych vám ho po případě mohl nechat dát zvětšit.“
Sultán ani nijak nekomentoval to že jeho dvořan prokoukl pravý úmysl s tímto turbanem. Horlivě
přemítal a nakonec prohlásil.
„To je pravda milý lilipute, má velikost ,jako krále celého vesmíru, by měla být vyobrazena právě
na tomto turbanu.“ Panovačně si ho nasadil na hlavu. Ve stejném okamžiku kdy mu turban dosedl
na pleš, trpaslík zmáčkl malé tlačítko ukryté v jeho rukávu. Náhle ctěného Sultána obklopila
temnota a turban ho vcucl do sebe.
Malí mužík se s zadostiučiněním ušklíbl.
„Airbagy nejsou jediná vymoženost kterou ten turban má, přimontoval jsem tomu i černou díru!“