„Pojď, chci tě dneska vzít na shromáždění.“ Morrígan po mě bleskne narudlýma očima a změní se z vrány na ženu.

„Myslela jsem, že tam mohou jen bohové.“

„Taky že ano, ale tuším, že nebude takový problém jim vysvětlit, že jsi jen na ‚návštěvě‘.“ krutě se ušklíbne a chlad v její tváři gesto ještě prohloubí.

Odporovat jí by byla chyba. To už vím dávno. „Dobře.“

Připevním si dýky k pasu a po boku Morrígan zamířím do veliké budovy. Byla jsem tam jen jednou, a to když nade mnou Teutatés vynášel ortel.

Budova se prakticky skládá jen z dvou místností. Jednou je ta, kde je umístěno cosi na způsob trůnu a říká se jí přijímací místnost, a druhá je velmi podobná Koloseu. Uprostřed se však namísto gladiátorů nachází malý stupínek a každý, kdo chce předložit návrh, nebo získat slovo, na něj vystoupí a kouzlo, kterým je výstupek opředen, jeho hlas zněkolikanásobí, tak, aby ho slyšel každý. Na židlích okolo pak sedí bohové, napravo ti vyšší a nalevo jen maličcí bůžci.

Strop je prosklený a keltští umělci ho pomalovali výjevy z historie, takže když na něj svítí slunce, barvy se odráží a dopadají na zem v místnosti.

Samy židle pak nestojí na podstavcích, ale každá je zalita přímo do zdi a dostat se k ní dá jen po tenkých točitých schodech.

Znám to však jen z vyprávění Zarra, protože jsem tu místnost doposud neměla tu čest vidět. Těším se.

Když vejdeme, zas strnu údivem. Popis byl oproti té kráse jako skica oproti realitě. Morrígan mě provede zástupy Keltů v tunikách a zamíří napravo ke skvostně vyřezávaným trůnům. Každý tu má své místo. Stoupáme po točitém schodišti, které je pokryto tenkým kobercem a když Morrígan usedne na černý „trůn“, posadím se vedle ní na mnohem skromnější židli. Všimnu si, že každý tu má své místo k sezení vyzdobené podle toho, čeho bohem je.

Otáčí se na mě spoustu zraků a já jim to nemohu mít za zlé, přeci jen, nemám tu co dělat. Doposud si to však nikdo netroufl královně přízraků říct.

Chvíli ještě v místnosti panuje rušivý šum, ale poté si všimnu Teutatése, jak vystoupí na stupínek a zvedne ruce. Hlasy v okamžiku utichnou.

„Vítám vás na dvanácti tisícím pět set dvacet prvním shromáždění od založení Týr na nÓgu. První vám bude udělena možnost přednést vlastní návrhy na rokování a posléze budeme řešit problémové záležitosti. Ostatně jako vždy.“ Přejede starýma očima po celé místnosti. „Nuže, kdo se hlásí první?“

Jakýsi muž napravo se k Morrígan nakloní a s širokým úšklebkem zašeptá: „Neměl by mu už někdo říci, že nemá cenu podávat vlastní návrhy, když je vždycky zamítne?“

Morrígan nadzvedne koutky. „A jaký návrh máš dnes ty, Lugu?“

„Zavést nám tu elektřinu. Nedávno jsem na Zemi potkal smrtelníka, který tomu až překvapivě dobře rozuměl. Vnukl mi skvělý nápad. Věděla jsi, že stačí jen málo k tomu, aby Týr na nÓg zářil jasným světlem i v noci?“

Morrígan pomalu začne tvrdnout výraz ve tváři. „Opravdu?“ uslyším v jejím hlase sarkasmus. „A ty se divíš, že takovéto nápady Teutatés zamítá?“

Bůh světla přimhouří oči a uraženě se odvrátí. Do konce podávání návrhů však mlčí. Zdá se, že mu Morríganino nadšení zkazilo chuť.

„Výtečně, takže žádný z nových návrhů schválen nebyl. Jako tradičně.“ Teutatés si zamne ruce a já spatřím v Morríganiných očích náznak zášti. Uvědomím si, že to byl on, kdo mě k ní přiřadil. Nenávidí ho za to stále?

„Je načase projednat mnohem závažnější záležitosti, a to především týkající se problémů mimo Týr na nÓg, tedy alespoň prozatím. Jak jistě víte, nedávno jsem předběžně uzavřel mírovou smlouva s upíry…“ Smrt se hořce zašklebí. „…Pak také asi všichni tušíte, jak moc to vře mezi nimi a medvědy. Na nás teď je, rozhodnout se, jakou stranu budeme případně podporovat, či nebudeme zasahovat vůbec,“ odmlčí se. „Rád bych toto rozhodnutí učinil formou hlasování. Osobně se však přikláním k druhé možnosti, neboť bych nerad zatahoval takovéto problémy i na Týr na nÓg. Rozhodněte však sami.“

Místností se nese rozčílené mumlání a šepot.

„Ticho!“ bůh obchodu opět zvedne ruce. Jeho hlas se odráží od stěn. „Kdo souhlasí, abychom se v případě nouze postavili po boku mrtvého národa, nechť povstane. V opačném případě zvedněte pouze ruku. Zdržování se protentokrát netoleruje.“

Mumlání znovu zintenzivní a bohové a bůžci začnou konat podle svého rozhodnutí. Uvědomím si, že Morrígan stále sedí se svěšenou rukou dole. Ještě se nerozhodla?

Uplyne dobrých deset minut a Teutatés začne počítat hlasy. Zamračí se a pohlédne na Královnu smrti a na Nechtana, sedícího o patro níž, stále bez jakékoliv známky rozhodnutí.

„A vy?“

Nechtan váhavě zvedne ruku. Ani mě to nepřekvapí. Jsem si jistá, že pohodlí vody ve své studni preferuje.

Teutatés se zasměje. „Je to nerozhodně, Morrígan. Zdá se, že volba připadá tobě.“

Má paní si v klidu upraví šaty a neúčastně si prohlíží nehty. „Jaká to čest…“ zamumlá.

Začínám se obávat, že bude hlasovat proti. Z toho, jak přede mnou doposud vystupovala, jsem pochopila, že upíry moc nemusí. Nebo to možná bylo Norbertem.

Dává si načas, ale nakonec se mrazivě usměje. „Už proto, že hlasuješ proti, obchodníku,“ vstane. Sálem se ozve hlasitý jásot zároveň s nesouhlasným mručením.

Teutatés si opět získá klid. Vražedně si měří Morrígan. „Je odhlasováno. Pokud dojde k vážnějšímu konfliktu, který by snad do budoucna mohl ohrozit i nás, přidáme se na stranu upírů,“ zamumlá.

S úsměvem si oddechnu. Mýlila jsem se.

„Hlasovala jsi pro upíry jen proto, že byl Teutatés proti?“ zeptám se Morrígan na zpáteční cestě na otázku, která mě celou cestu hryže.

„Ovšemže ne. Ale je dobře, že si to myslel,“ zavrtí hlavou.

„Nemáš ho ráda, protože mi tě tenkrát vybral za pomocnici?“

„Ne.“

„Tak proč tedy?“

„Jsi trochu moc zvědavá, nemyslíš? Řeknu ti jediné. U příštích voleb zařídím, aby on nestál v čele,“ odmlčí se. „Stejně se obávám, že to, že bylo odhlasováno kladně, nic neznamená. Teutatés tu má stále veliký vliv. Dokáže manipulovat. V případě že by na to doopravdy došlo, dostane na svou stranu víc než dnes.“

Bez rozloučení se ode mě odpojí a změní se ve vránu. Odlétne.