Nevadí ti krev? Tak co řešíš?

Když se černo pomalu začne vyjasňovat, zamrkám. Opět spatřím to podivně zbarvené nebe. Žlutá. Koho tohle napadlo…

Rozhlédnu se kolem a všimnu si skromné kovárny. Buší tam do kovadliny mohutná žena a jiskry jí poletují kolem ohnivě zbarveným vlasů.

Naproti ní se o sloup ledabyle opírá vysoký muž. Přes jedno oko mu spadají plavé vlasy a on si sem tam pohodí s dlouhým mečem v ruce.

„Dobře vyvážený, Brigid, výjimečně se ti povedl!“

Rusovlasá žena k němu na okamžik zvedne zrak a usměje se. „Každý je vyvážený, jen to ty nepoznáš…“

Náhle mi na rameno dopadne Morríganina ruka a začne mne táhnout směrem k nim.

Oba ustanou ve své dosavadní činnosti, a zvednou zrak k nám.

„Á, Morrí,“ usměje se úlisně blonďák. „Tak ty už jsi s ní zpátky?“

„Ještě jednou mi řekneš Morrí, a rozbiju ti tlamu tak, že ji ještě dobrý rok neotevřeš!“ zavrčí Morrígan a postrčí mne před sebe.

„Tohle je Tanita. Tanito, Azarrus. Tvůj nový mistr.“

Při slově "mistr" sebou trhnu, ale než nad tím stihnu začít přemýšlet, chytne mě blonďák za ruku a hrubě s ní potřese. „Pro přátele Zarr,“ široce se usměje.

„Těší mě,“ odvětím tiše.

„Nuže, Morrí mi řekla…“ Náhlá rána pěstí ze strany smrti mu na chvíli vezme slova. Promne si čelist a pokračuje.

„MORRÍGAN, mi řekla, že jsi její nová pomocnice. Je mi tě celkem líto…“ nakloní hlavu na stranu. „Dokázat někoho zabít nebo nechat odejít v poklidu není nic lehkého. Chce to ten správný výcvik. Jak manuální, tak i duševní,“ změří si mě pohledem.

„V tvém případě bych raději začal s tím prvním. Potřebuješ zbraň, která bude brát životy. Musíš ji ale i správně ovládat. A od toho tu tedy jsem,“ pyšně nadzvedne bradu. „Později se pak dostaneme k zabití pouhou myšlenkou. Teď je to na tebe moc složité.“

Vykulím oči. „Copak to jde?“ Myslela jsem, že nepříjemných a absurdních zjištění už bylo dost, ale očividně se pletu. 

„To by ses divila!“ zasměje se. „Předvedl bych ti to, ale nechci se Morrí... gan! fušovat do práce.“

Bohyně smrti se jen suše zašklebí. „No proto.“

Odkašlu si. „Takže… mluvíme tu teď o tom, že já mám zacházet se zbraní? Víte, neříká se mi to lehko, ale jsem nehorázně nešikovná,“ pousměji se. „Možná že není až tak špatný, začít s tím zabíjením myšlenkou.“ Nechci si to připustit, ale vidím v tom jakési kouzlo.

„Vadí ti krev?“ nadzvedne Zarr obočí.

„Ne.“

„Bezva, zbytek už se jednoduše naučíš, pod mým dohledem.“

Sklopím zrak ke špičkám svých bot a nakonec kývnu. Však on ještě bude litovat…

„A teď zbraň…“ promne si bradu a znovu si mě změří. Otočí se na Morrígan. „Co bys pro ni viděla ty?“

Ta však jen neúčastně pokrčí rameny. „Mně je to fuk. Jen ať se s tím nezabije.“

„Meč? Nebo snad něco menšího? Nože? Sekeru? Notak, vyjádři se, tohle je na tobě!“

V rychlosti si představuji všechny situace a vyvozuji závěr, s čím si ublížím nejméně.

„Nože,“ řeknu nakonec rozhodně.

Usměje se. „Ty mám nejradši,“ potěšeně kývne. „Brigid, mohla bys?“

Zrzavá bohyně se křivě usměje a upře na mne modré oči. „Chceš na ně něco spešl?“

„Nechám to na vás,“ odtuším.

Pokrčí mohutnými rameny a natáhne se pro zvláštně namodralou ocel.

Trochu sebou trhnu, když její mohutné kladivo dopadne na kovadlinu, a od oceli opět odletí jiskry.

Zarr se spokojeně usmívá. „Tak to bychom měli. První lekci budeš mít hned zítra. A pak týden co týden, dokud mne neporazíš. Až tehdy uznám za vhodné, začít se zabijáckou myšlenkou. Dřív ne.“

Kývnu na souhlas. Zamrazí mě. Já se vážně těším! Nepokrytě se nemohu dočkat zítřka.

„Zbraně tu na tebe už budou čekat,“ kriticky shlédne mé oblečení. „A buď tak laskavá, přijď v něčem vhodnějším.“

Zrudnu. Morrígan mne vytrhla od koní, měla jsem na sobě jen černé rajtky s vysokými modrými podkolenkami a tričkem.

„Ehm… dobře.“

„Bezva, tak bych řekl, že tohle bude dostatek informací pro dnešek,“ pokývá mi. „A buď tu včas!“

„Budu,“ řeknu, ačkoli netuším, jak se sem dostat.

Morrígan mezitím znuděně zazívá. „Skončili jste? Jakýsi motorkář si zlomil vaz a chce odvést.“

„Ano,“ přitakám a ještě se rozloučím s Brigitou. Nikoho nezabiju, ale přeci jen není od věci naučit se s nějakou zbraní. Obzvlášť, když to po mně žádá samotná bohyně.

Začínám si zvykat. Tenhle svět už mě neděsí. Naopak, našla jsem v něm zalíbení.