Už básničky Morrígan jsem ti říkala, ať dáš varování ohledně nádhery v jejím obsahu. A co ty na to? Nedáš ho tam a aby toho nebylo málo, sepíšeš překrásnej příběh, který kráčí ve stejné rovině (ne-li přeci jen výš) neuvěřitelného talentu jako básnička. To chceš, aby kvůli tvému umu každý tak trpěl? :'( :D
Ohledně samotného textu, trochu mě zarazilo, že se hlavní hrdina nepokusil to kopí nějak odrazit (Chápu, tlupa dalších válečníků, co se na něj tlačí ho na to kopí nejspíš nabodla sama... Anebo samotný kopiník je prostě otrkanej machr, co už zkrátka ví, kam bodat...), ale přesto jen ten pud sebezáchovy nějak si zachránit kejhák...:D Ale nemám tu co kecat, v bitvě jsem nikdy nebyla, takže netuším jaký to v první lajně, mířící proti kopím skutečně je... :D
To je jediná kritika, kterou ti na to můžu napsat. Takže když přejdu tuhle mini nesrovnalost, tak je z toho opět suprová povídka, které se jen tak něco nevyrovná ;)